Mlčící většina v době covidu-19
S pojmem mlčící většina se jistě setkalo už mnoho z vás, a pokud ne, tak jeho význam lze lehce odvodit – jsou to ti, kteří veřejně mlčí a je jich většina.
Cílem mého příspěvku je stručně seznámit se starším, ale stále aktuálním významem tohoto pojmu a ten následně usouvztažnit k období covidu-19. Kdo byla mlčící většina za doby covidu? Proč se veřejně nevyjadřovala ke covidovým otázkám? Jak ne/ovlivňovala dění kolem sebe? A co z toho vyplývá? Nad všemi zmíněnými otázkami se krátce zamýšlím v následujících odstavcích.
Definice pojmu mlčící většina
Jak jsem již zmínila, tak se nejedná o pojem nový, nicméně jeho význam z 20. století1 je stále aktuální. Používal se především v politickém diskurzu, a to jak v prostředí českém, tak v prostředí zahraničním.
V českém kontextu je pojem spojen zejména s dobou normalizace (1968–1989), v níž byla společnost rozdělena na část politicky aktivní a část nepolitickou, převážně konzumně orientovanou, tzv. mlčící většinu (Šiklová, 1990).
V Americe pak pojem mlčící většina (anglicky silent majority) zpopularizoval prezident Richard Nixon, který tak označil většinu Američanů, kteří nebyli politicky aktivní, např. se nepřipojili k demonstracím proti válce ve Vietnamu. Ti byli v médiích upozaďováni aktivní menšinou.
V anglosaské literatuře je oproti české literatuře pojem definován v řadě slovníků. Zde jsou definice některých z nich:
1) Dictionary.com:
- the U.S. citizens who supported President Nixon’s policies but who were not politically vocal, outspoken, or active: considered by him to constitute a majority.
- any group of people who are not outspoken and who are considered to constitute a majority.
2) Merriam-Webster: „the largest part of a country’s population that consists of people who are not actively involved in politics and do not express their political opinions publicly“
3) Cambridge Dictionary: „a large number of people who have not expressed an opinion about something“
4) Collins Dictionary: „If you believe that, in society or in a particular group, the opinions of most people are very different from the opinions that are most often heard in public, you can refer to these people as the silent majority.“
5) Political Dictionary: „The term “silent majority” refers to a large block of voters that feel marginalized, silenced or underserved by the political system. It’s commonly assumed that, if they voted en masse, this “silent majority” would have an enormous ability to affect the outcome of any given election.“
6) Oxford Learners Dictionaries: „the large number of people in a country who think the same as each other, but do not express their views publicly“
Podíváme-li se na těchto šest definic, tak zjistíme, že mají společné jádro – definují mlčící většinu jako velkou skupinu lidí, která nevyjadřuje svůj názor veřejně. Dále se však jednotlivé definice liší.
V 1), 2) a 5) se výraz definuje v rámci politického diskurzu. Jsou to lidé, kteří nejsou politicky aktivní. Předpokládá se přitom, že pokud by tato „masa“ vystoupila, tak má schopnost zásadně ovlivnit aktuální dění. Protikladem může být aktivní menšina, která většinu v médiích „přehluší“. Nabízí se pak otázka, zda má většina jiný názor než menšina, či nikoliv.
/V současnosti lze vidět, že aktivita menšiny má různé následky – může udávat směr dané politiky (např. v případě LGBT), nebo může být naopak veřejně dehonestována (např. v případě lidí, co nesouhlasili s „covidovou politikou“)./
Definice v ostatních slovnících jsou obecnějšího charakteru.
V 1) a 3) je mlčící většina definována jako velká skupina lidí, kteří zkrátka neříkají svůj názor nahlas.
Zajímavá je pak definice uvedená ve 4), v níž je vysloven předpoklad, že většina má velmi odlišné názory než aktivní menšina. Pro upřesnění je uveden tento příklad: „The silent majority should never again allow extremists to take control of the country.“, přičemž menšina je zde prezentována jako „extrémisté“, kterým musí většina oponovat.
V protikladu k této definici se zdá být definice 6), podle níž se naopak předpokládá určitá shoda názorů většiny a menšiny. Tuto shodu názorů obou skupin jsem v určité míře zaznamenala také v době covidu, kdy si hodně lidí uvědomovalo manipulaci ze strany „mocných“, ale veřejně mlčeli. V následující úvaze tedy budu vycházet z alespoň částečné shody názoru mlčící většiny a aktivní menšiny.
Příčiny a důsledky chování mlčící většiny
S mlčící většinou se běžně setkáme také v diskurzu (zejména dětské) šikany. Dle Vágnerové (2009) můžeme rozlišit 3 typy hlavních protagonistů šikany, a to agresory, oběti a tzv. mlčící většinu. Ta přihlíží šikaně jiné osoby, ale nesnaží se jí zabránit. Hlavním důvodem je strach, že se agrese otočí proti ní, dále lhostejnost, či dokonce skrytá sympatie k chování agresora. Přitom se předpokládá, že kdyby tato mlčící většina vystoupila ve prospěch oběti, tak pravděpodobně šikanu ukončí.
Důsledky chování mlčící většiny v krizové situaci, jako byla covidová pandemie, byly stejně jako v případě šikany negativní. Ze strany mnohých politiků a většiny mainstreamových médií docházelo také k porušování řady společenských norem (manipulace a polarizace společnosti), někdy dokonce právních norem (což posléze potvrdily samotné soudy), ale řada lidí – i když si mnohdy uvědomovala celou situaci – bohužel nikterak nezakročila a nezastala se aktivní menšiny, která se proti manipulaci vymezovala a upozorňovala na druhou stranu celé problematiky. Hlavními důvody jsou – podobně jako u šikany – strach, lhostejnost či sympatie k dané politice.
STRACH
Na základě svých zkušeností (a zkušeností svých kolegů) mohu potvrdit, že nejčastějším důvodem toho, proč lidé nejednají, je strach. A to platí obecně, nejen v době covidu. Mnoho lidí (ne-li většina) se bojí postavit autoritám se slovy, že „nechtějí mít nějaký problém“. A když se objeví někdo odvážnější, kdo svůj názor řekne nahlas, tak je těmito lidmi často ještě shazován místo toho, aby ho podpořili.
Podle průzkumu agentury SANEP se (z 3 256 dotázaných) necelých 49 % přiznalo, že se bojí vyjadřovat k otázkám covidu. Důvody jsou: obava z výpovědi v práci, šikana, narušení vztahů s kolegy, přáteli, partnerem, obchodními partnery apod.
Lze jistě pochopit, že je důležité chodit do práce (a obava z výpovědi je zvláště u lidí s horší zaměstnaností strašákem), ale pokud se zaměstnavatel podílí na zmíněné manipulaci, je třeba ho na tyto skutečnosti diplomaticky upozornit. Jedině tak si člověk uchová svoji důstojnost, za kterou si jej mnozí lidé budou vážit, a otevírá si dveře k dalším (i pracovním) příležitostem.
Rozumný zaměstnavatel svého zaměstnance vyslechne a společně se budou snažit nalézt nějaké řešení, v opačném případě je třeba zvážit, jestli je to skutečně člověk, pro kterého chcete pracovat a kterému obětujete právo na svůj názor a svoji důstojnost. Má zkušenost mluví jasně – pokud člověk dovolí, aby s ním bylo neslušně zacházeno, tak to tak bohužel často bude. Postrádá pak právo si stěžovat.
LHOSTEJNOST
Dalším výrazným postojem je lhostejnost. Šiklová (1990) označila mlčící většinu za „většinou konzumně založenou“. Dle mých zkušeností s ní nelze než souhlasit. Co se např. očkování týče, tak nejčastějším argumentem těchto lidí bylo, že se šli očkovat proto, aby mohli cestovat a užívat si společenského života od restaurací po fitness. Tento postoj už byl řadou lidí hodnocen mnohem záporněji než např. obava z výpovědi v práci, neboť už nevycházel z hodnoty zdraví (ne/věřím, že vakcína pomůže mému zdraví), ale z potřeby konzumu zvláště u mladé generace.
TICHÝ SOUHLAS
V neposlední řadě tu jsou lidé, kteří se nevyjadřují, protože s danými autoritami vlastně souhlasí. Nicméně nejspíš ze stejných důvodů, aby nedocházelo ke konfliktům, prostě mlčí.
Závěrem…
Cílem mého příspěvku bylo seznámit s pojmem mlčící většina a tento usouvztažnit k období covidu-19. Jako největší důvody mlčení se ukázaly být strach postavit se autoritám a pohodlnost vycházející z konzumního života velké části společnosti.
Z prvního vyplývá poučení o tom, že skutečná odvaha spočívá v překonávání svého strachu a uvědomění si, že jsou tu důležitější hodnoty – pravda, čest a spravedlnost. Tyto hodnoty lze hájit nejen tím, že někdo vysloví svůj názor veřejně či se zastane ukřivděného, ale i tím, že se zúčastní voleb či podepíše nějakou petici z pohodlí svého domova – všechny tyto činy mají svůj význam a přispívají ke změně k lepšímu. Kolikrát už jste se setkali s tím, že někdo nešel k volbám, protože „jeho hlas stejně nic nezmění“? Jenže tu samou myšlenku si řekne třeba 100 tisíc lidí…
V případě druhého je nutno konstatovat smutný fakt, že čím dál více lidí (zvláště mladých) žije konzumním životem a o své okolí se v tomto ohledu příliš nezajímá. Je už pouze na nich, aby zjistili, zda je tento život skutečně obohacuje.
Literatura
Greenough, J. B. – Kittredge, G. L. (1920). Words and their ways in English speech. The Macmillan Company. Retrieved April 15, 2010.
VÁGNEROVÁ, Kateřina. Minimalizace šikany : praktické rady pro rodiče. Vyd. 1. Praha : Portál, 2009. 147 s. ISBN 9788073676117
KOLÁŘ, Michal. Skrytý svět šikanování ve školách : příčiny, diagnostika a praktická pomoc. Vyd. 1. Praha : Portál, 1997. 127 s. ISBN 8071781231
MARTÍNEK, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže. Praha: Grada, 2009. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-2310-5.
Jiřina Šiklová: Nepovažuju se za oběť ani za bojovnici. In: Novinky.cz [online]. Praha: Zdenko Pavelka, 2004 [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-jirina-siklova-nepovazuju-se-za-obet-ani-za-bojovnici-40097000
Přednáška: první pomoc pohledem sociální psychologie a Matrixu. In: PrPom [online]. Praha: PrPom, 2016 [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.prpom.cz/prednaska-prvni-pomoc-pohledem-socialni-psychologie-matrixu/
Silent majority. In: Dictionary.com [online]. Random House Unabridged Dictionary [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.dictionary.com/browse/silent-majority
Silent majority. In: ECPS [online]. Brussels: ECPS [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.populismstudies.org/Vocabulary/silent-majority/
The silent majority. In: Merriam-Webster.com Dictionary [online]. Merriam-Webster [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.merriam-webster.com/dictionary/the%20silent%20majority. Accessed 3 Aug. 2023.
Silent majority. In: Cambridge dictionary [online]. Cambridge: Cambridge University Press [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://dictionary.cambridge.org/dictionary/english/silent-majority
Silent majority. In: Collins [online]. Glasgow: HarperCollins Publishers [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.collinsdictionary.com/dictionary/english/silent-majority
GODDARD, Taegan. Silent majority. In: Political Dictionary [online]. New York: Goddard Media [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://politicaldictionary.com/words/silent-majority/
The silent majority. In: Oxford Learner’s Dictionaries [online]. Oxford: Oxford University Press [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.oxfordlearnersdictionaries.com/definition/english/the-silent-majority
Silent-majority. In: YourDictionary [online]. Vero Beach: LoveToKnow [cit. 2023-08-03]. Dostupné z: https://www.yourdictionary.com/silent-majority
Silent majority. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2023-08-17]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Silent_majority
Svoboda projevu a nové formy cenzury. In: SANEP.cz [online]. Praha, 2023 [cit. 2023-07-30]. Dostupné z: http://www.sanep.cz/sid=b3lr0e4i7qe9bo30ovafol8tt5/pruzkumy/svoboda-projevu-a-nove-formy-cenzury/
Výrost, J. – Slaměník, I. Sociální psychologie. (2., přepracované a rozšířené vydání). Praha: Grada Publishing, a.s., 2008.
ARONSON, E. The social animal. San Francisco: W. H. Freeman and company, 1976.
ŠIKLOVÁ, J. Šedá zóna a budoucnost disentu v Československu. In: Kočka, která nikdy nespí: Jiřině Šiklové k narozeninám. Praha: James H. Ottaway, 2005, s. 136–150.