Manipulace za doby covidu-19
Každý z nás se jistě setkal s nějakou formou manipulace, ať už to bylo ze strany blízkého okolí (rodina, přátelé, kolegové, šéf…), ze strany různých prodejců, či ze strany politiků a médií. Manipulace ze strany těch, co disponují politickou a ekonomickou mocí, má přirozeně mnohem širší dosah a často se dotýká všech občanů dané země.
Cílem článku je stručně seznámit s pojmy manipulace, propaganda a ideologie v rámci politického kontextu a ty vztáhnout na „dobu covidovou“. Je možné považovat „covidovou politiku“ za ideologii? Docházelo ze strany vlády a médií k manipulaci společnosti? Pokud ano, tak jakým způsobem? Jak tuto manipulaci vnímali lidé? A co se s tím dá dělat? Nad všemi zmíněnými otázkami se krátce zamýšlím v následujících odstavcích.
Ideologie, propaganda, manipulace
Pojmy ideologie, propaganda a manipulace spolu úzce souvisejí. Nejdřív vznikne určitá ideologie a prostřednictvím její propagandy dochází k manipulaci lidí.
Pojem ideologie je velice obšírný a sledovat celý jeho vývoj a různá pojetí by vydalo na velkou knihu. Pro účely tohoto článku však postačí jedna současná, obecná a srozumitelná definice, která zní:
„ …souhrn představ, názorů a teorií, které si vytváří sociální skupina o sobě, o svém postavení ve společnosti, o svých cílech a prostředcích jejich dosažení, a který se stává impulsem pro její prakticko-politickou činnost, vedoucí k udržení, modifikaci či úplné změně společenskopolitického řádu…“ (Prorok – Lupták, 2003)
Je třeba upřesnit, že když se řekne ideologie, tak se tím zpravidla myslí politická ideologie, která představuje soubor politických idejí (jedná se o tzv -ismy, např. liberalismus, konzervatismus, socialismus, komunismus, nacionalismus, fašismus).
Skrz propagandu dané ideologie dochází k manipulaci, což je jeden ze způsobů ovlivňování jiných lidí, při němž se tito lidé (resp. jejich chování) stávají prostředkem dosahování osobních cílů manipulátora. Ten se snaží ovlivnit myšlenky a emoce druhých lidí ve svůj prospěch, přičemž názory, které ostatním vnucuje, jim často nejsou vlastní a mohou pro ně představovat dokonce i nevýhodu. Oběti manipulace si ji často neuvědomují, nebo nejsou schopni se jí bránit.
Do přímé neboli nátlakové manipulace lze zařadit propagandu. Ta je založena na manipulaci s lidským myšlením a slouží k ovládání davu. Je spojena především s totalitními režimy (např. nacismus, komunismus), ale může se uplatňovat i v demokratickém státě. Propaganda se šíří především masovými médii (např. v televizi, novinách).
Na rozdíl od běžného přesvědčování je propaganda skryta a nenabízí debatu. Propagandisté si vybírají jen ty informace, které podporují jejich stanovisko, resp. jen ty, které se jim hodí.
Podle Františka Koukolíka (2009) stojí propaganda na čtyřech pilířích:
1) jednoduchost – pro úspěch propagandy je důležité, aby byla srozumitelná pro co nejvíce lidí
2) oslovování emocí – čím je dané sdělení jednodušší, tím musí více působit na emoce člověka
3) oslovování představivosti – ta s pomocí barev, zvuků, sloganů, nálepek a cejchů přispívá ke zjednodušení a lepšímu zapamatování informací
4) opakování – vyvolá to v lidech dojem, že jde o myšlenku jim vlastní, čímž ji začnou sami dobrovolně šířit
Covidová politika jako ideologie?
Jak již bylo zmíněno, tak k manipulaci společnosti dochází často prostřednictvím propagandy určité ideologie. Nejprve je tedy třeba si ujasnit, jestli lze za ideologii považovat i „covidovou politiku“. Na mnoha internetových zdrojích se setkáme s pojmem covidismus, což naznačuje, že je tato politika řadou lidí za ideologii považována.
Tento pojem se nachází také ve slovníku Čeština 2.0, kam přispívají běžní uživatelé, a je definován následovně: „ideologie zveličující nebezpečnost covidu-19 založená na vyvolávání strachu, manipulaci a požadující plošné a nepřiměřené omezování svobody občanů“. Pod definicí je uveden tento příklad: „Podmínka očkování proti covidu u zdravých mladých sportovců k účasti na trénincích a závodech není nic jiného než odstrašující covidismus.“
V následujícím výkladu sleduji, jakým způsobem docházelo k manipulaci lidí ohledně covidu, a v souvislosti s tím si odpovídám na otázku, zda je covidismus ideologie.
Manipulace za doby covidu-19
Dnes už si velká část společnosti uvědomuje, že za doby covidu tu probíhala manipulace lidí ze strany vlády a mnohých médií. Klíčovou roli zde sehrála zejména mainstreamová média (popř. příspěvky na sociálních sítích), jejichž manipulativní činnost lze shrnout do následujících bodů:
- Polopravdy, občas dokonce dezinformace v mainstreamových médiích, úmyslné zamlčování dalších relevantních informací (druhé strany mince)
- Téměř nulová diskuze s odborníky s jiným názorem
- Šíření strachu a paniky
- Hanění lidí s jiným názorem
- Částečná cenzura
a) Polopravdy v mainstreamových médiích, zamlčování dalších relevantních informací
Zprvu je třeba uvést na pravou míru, že říct přímo, že mainstream je většinově dezinformační a lživý, by bylo nesprávné. V tom, co novináři uváděli, totiž většinou nelhali, ale jejich manipulace spočívala v tom, že uváděli pouze polopravdy, pouze jednu stranu mince. A tu „nafoukli do obrovských rozměrů“.
Naopak úmyslně zamlčovali mnoho dalších podstatných informací, které jsou pro komplexní pochopení daného tématu klíčové.
V praxi to například znamená, že v mainstreamu mohli vystupovat jen určití odborníci, a jiní, kteří měli na leccos odlišný názor od proklamovaného, už nikoliv. Nebo média informovala o výsledcích pouze některých studií, které podporovaly stanovisko vlády, zatímco výsledky studií, jejichž autoři dospěli k odlišným závěrům, už zamlčovala.
Zde uvádím několik příkladů:
1) Vůbec největším tématem ohledně vakcíny jsou vedlejší a nežádoucí účinky (mezi oběma termíny je určitý rozdíl, nicméně pro větší čtivost textu budu dále používat zkratku NÚ).1
Nyní si zkuste vzpomenout, kolik článků v mainstreamu se věnovalo tématu vedlejších a nežádoucích účinků vakcín – kam se podezření na NÚ hlásí, kolik jich je (v ČR i ve světě), kolik jich bylo potvrzeno, jakého jsou charakteru, kolik lidí podalo žalobu k soudu apod.
Že velmi málo? Správně. Přitom již poměrně záhy byly dostupné některé informace. Například informace, že SÚKL (Státní ústav pro kontrolu léčiv) zaznamenal celkem vysoký počet nahlášených podezření na NÚ po vakcíně na covid.2
Nebo informace o velké studii firmy Pfizer z roku 2021, v níž sledovala nahlášená podezření na NÚ, přičemž větší část z nich byla lékařsky potvrzena. Na základě zjištěných dat pak do příbalového letáku přibyla sekce o NÚ s informací, že se řada z nich ještě klinicky testuje. Proč o těchto faktech média neinformovala? Jsou to informace, o kterých by měl být běžný občan zpraven, a to nejen prostřednictvím médií, ale i svých lékařů.
2) Do médií byli zváni pouze ti lékaři, kteří podporovali stanoviska vlády (očkování všech lidí kromě výjimečných případů, velká účinnost respirátorů apod.). Naopak lékaři, kteří zastávali jiný názor (např. nepodporovali očkování dětí a mladých lidí, nošení respirátorů dle nich mělo své limity), v těchto médiích slovo nedostávali.
3) Byly uváděny pouze výsledky těch studií, jejichž autoři roušky/respirátory považovali za vysoce účinné proti přenosu covidu, zatímco výsledky několika desítek studií z celého světa, jejichž závěrem bylo, že roušky/respirátory jsou nejen neefektivní v komunitním prostředí, ale dokonce mohou mít řadu negativních dopadů na zdraví nositele v případě jejich dlouhodobého nošení, již uvedeny nebyly.3
4) Stále jsme byli „pod palbou“ titulků, že rapidně přibývá nemocných na covid, že se zaplňují nemocnice apod. Už však nebyly uvedeny všechny důležité okolnosti, které k této situaci vedly. Mnozí mají zkušenost například s tím, že byla zanedbána tzv. přednemocniční léčba, což vedlo k tomu, že pacient skončil rovnou v nemocnici. Také nebylo uvedeno, kolik zdravotního personálu vlastně je k dispozici, nejednou jsme v novinách totiž mohli číst, že je nedostatek lékařů a sester. A také se zapomínalo na velmi důležitý fakt, že do „covidových statistik“ byli často započítáni ti, kteří do nemocnice přišli s něčím jiným, nicméně se u nich náhodou zjistil covid.
Troufám si navíc tvrdit, že i mainstreamová média občas „vypustila do světa“ nějakou dezinformaci. Například když tvrdila, že někdo „umřel na covid“ místo „v souvislosti s covidem“. Mezi oběma formulacemi je totiž velký rozdíl a z dat jasně vyplývá, že umírali především staří, celkově nemocní lidé.
I zde tedy platí, že každá mince má dvě strany. Pokud neznáme „druhou stranu mince“, tak nemůžeme mít komplexnější pohled na dané téma. A právě to je cílem propagandy – propagandisté si vybírají jen ty informace, které se jim hodí, aby ovládli dav, a tím dosáhli vlastních cílů.
Poučení zní, že bychom měli o věcech kriticky přemýšlet, tázat se po příčinách daných událostí, vnímat události v širším kontextu (např. vnímat covid v kontextu politickém), hledat informace i jinde než v mainstreamu a také neopomíjet vlastní zkušenost, neboť ta bývá často pro člověka tou nejcennější informací.
b) Téměř nulová diskuze s odborníky s jiným názorem
Jak jsem již zmínila v předchozí pasáži, tak v mainstreamu mohli vystupovat jen určití odborníci, a jiní nikoliv. Jejich názor nebyl důležitý ani pro média, ani pro vládu.
Na tomto místě bych chtěla zmínit konferenci Coronaduel, což měla být velká diskuze odborníků ohledně otázek covidu. Z odborníků, se kterými spolupracovala vláda, se však této diskuze neúčastnil vůbec nikdo. Otázkou dodnes zůstává – proč? Báli se snad těch s jiným názorem? Nebo jim to bylo lhostejné? Tak či tak, tímto gestem ukázali, že o žádnou diskuzi nestojí.
V souvislosti s tím mě napadá otázka, jestli i mnozí lékaři, kteří na povrchu souhlasili s vládou, vlastně sami neměli strach. Toť otázka k zamyšlení pro čtenáře.
c) Šíření strachu a paniky
Nejspolehlivější způsob, jak ovládnout lidi, je uvést je hromadně do strachu. Jsou více zranitelní a ve víře, že je „ti nad nimi“ ochrání, jednají přesně podle nich. Je to právě strach, který zabraňuje lidem vidět věci jasně a objektivně. Nespoléhají na sebe a svůj rozum. Jinak řečeno: strach zakalí rozum.
V případě covidu šlo především o strach z nákazy covidem, z jeho těžkého průběhu či ze smrti. Ti, co prohlédli manipulaci, měli zase strach říct svůj názor nahlas, aby nebyli zdiskreditováni.
Chci však uvést na pravou míru, že mít určitou dávku strachu je v této situaci oprávněné – covid bychom neměli zlehčovat, ale zároveň ani zveličovat, což je právě to, co se tu celou dobu dělo.
Otázkou do diskuze je, zda to nebyl v mnoha případech právě neúměrný strach, který přitížil zdravotnímu stavu pacientů. Je všeobecně známý fakt, že je třeba pečovat o zdraví nejen fyzické, ale i duševní. Na to mnoho lidí za doby covidu zapomínalo. Dle některých průzkumů tuto situaci špatně snášely také děti. Další úvahu nechám na vás.
d) Hanění lidí s jiným názorem
Nejen, že mnozí politici a média zamlčovali mnoho důležitých informací, ale dokonce hanili ty, kteří na tyto „nepopulární“ informace upozorňovali a kteří měli na celou věc jiný názor.
Nejčastěji byli tito lidé onálepkováni jako „dezinformátoři“, „antivaxeři“ či jako „nezodpovědní“. Jak vysvětluji v článku Když vás někdo onálepkuje…, tak nálepka představuje velmi zjednodušené vnímání nějaké skupiny, aniž by se někdo hlouběji zabýval příčinami chování těchto „outsiderů“. Ti u moci takto označí „viníka“ nepříznivé situace, aby od sebe odvrátili pozornost, a nechali lidi, aby se haněli mezi sebou. Tím dochází k rozdělování společnosti.
Na závěr si položme otázku, zda by za tyto činy – úmyslné šíření strachu a paniky ve společnosti a hanění lidí s jiným názorem – měli být jejich autoři trestně odpovědní. Nechť si odpoví každý čtenář sám…
e) Částečná cenzura
Aby někteří politikové a média alespoň částečně umlčeli ty, kteří nesouhlasili s jejich politikou, uplatňovali cenzuru. Cenzura se uplatňuje především v totalitních režimech, ale lze se s ní setkat i v demokracii, jako v tomto případě.
Příspěvky na různých portálech (např. Facebook, Twitter), které byly kýmsi vyhodnoceny jako „dezinformační“ nebo odkazovaly na „dezinformační web“, byly mazány. Někdy byly dokonce mazány celé weby.
Tyto „dezinformační weby“ jsou odhalovány určitými organizacemi, které je zveřejňují na „seznamu dezinformačních webů“. Činnost daných organizací byla často zmiňována v souvislosti s covidem. Na základě čeho však soudila obsah „covidových dezinformací“, však dodnes není jasné.
Na tomto místě si dovolím uvést malý postřeh, s nímž jsem se setkala v době covidu: Víte, jaký je rozdíl mezi dezinformací a informací? Půl roku.
Jak tuto manipulaci vnímali lidé?
O hlavních postojích lidí za doby covidu jsem sepsala samostatný článek Mlčící většina za doby covidu-19. Velmi stručně shrnu, že nejčastějšími emocemi byly strach, lhostejnost a vztek.
Strach byl v době covidu tou nejsilnější emocí. Jak jsem zmínila již výše, tak strach je v určité míře v pořádku (situaci nelze zlehčovat), ale je zároveň potřeba uchovat si zdravý rozum. Mnozí politici a média však tohoto strachu využívali, šířili paniku ve velkém, aby snáze dosáhli vlastních cílů. Nechť si každý domyslí sám.
Ruku v ruce se strachem šel vztek, který se rodil ze strachu – ten byl často přítomný u těch, co se chovali až fanaticky a neměli vůbec žádné pochopení pro lidi s jiným názorem. Určitá míra vzteku však byla přirozeně i na straně těch, co byli dehonestováni.
V neposlední řadě stáli lidé, většinou konzumně orientovaní, kteří se o danou politiku příliš nezajímali, nebo ji zkrátka nechtěli řešit.
Závěrem
Cílem článku bylo sledovat, jakým způsobem docházelo k manipulací lidí v souvislosti s covidem zejména ze strany některých politiků a mainstreamu. Zároveň jsem si tím odpovídala na otázku, zda lze „covidovou politiku“ považovat za ideologii nazývanou covidismus.
Zjistila jsem, že tato manipulace obsahovala všechny znaky, které jsou přítomné u propagandy nějaké ideologie – výběr pouze některých informací a zamlčování jiných, hanění lidí s jiným názorem, částečná cenzura, šíření paniky. Na základě toho dospívám k závěru, že covidismus je ideologie.
Co se s tím dá dělat? Jedním slovem – bojovat. Jak jsem o tom stručně pojednala ve zmiňovaném článku o mlčící většině, tak mnoho lidí – byť šlo stále o menšinu – vyjádřilo veřejně svůj nesouhlas s „covidovou politikou“. A věřím, že právě tato aktivita lidí přispěla určitou měrou k alespoň prozatímnímu ukončení manipulace.
LITERATURA
Pojmy ideologie, propaganda, manipulace
BALÍK, S. – KUBÁT, M. Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Praha: Dokořán, 2004, s. 95–96.
BITTMAN, L. Mezinárodní dezinformace: černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. Praha: Mladá fronta, 2000, s. 80. Archiv (Mladá fronta). ISBN 80-204-0843-6.
HARTL, P. – HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 978-80-7367-569-1.
KOUKOLÍK, F. Jak si lidé hrají?: vědecké eseje z vysílání Českého rozhlasu Leonardo. Praha: Radioservis, 2009, s. 153–154. ISBN 978-80-86212-56-2
KOUKOLÍK, F. – DRTILOVÁ, J. (2002). Vzpoura deprivantů II (Základy stupidologie). Praha: Galén.
KLIMEŠ, J. (2005). Partneři a rozchody. Praha: Portál.
LINHART, J. Propaganda. In: Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav AV ČR, 2020 [cit. 2023-08-20]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Propaganda
PROROK, V. Politologie. 1. vydání. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003. 223 s.
SLÁVIKOVÁ, J. Propaganda v rámci nacistického Německa a socialistického Československa [online]. Brno, 2021 [cit. 2023-08-20]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/cvxyf/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Radim ŠTĚRBA.
ŠEVČÍKOVÁ, I. Manipulace jako prostředek dosahování sledovaných cílů v sociálních vztazích. Brno, 2008. Diplomová práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně, Fakulta humanitních studií, s. 8.
ŠKARKA, O. K psychologii manipulace v komunikačním procesu. Olomouc, 2010. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta, Katedra psychologie.
ŠTĚPÁNKOVÁ, O. – PASEKA, V. Ideologie. In: Sociologická encyklopedie [online]. Sociologický ústav AV ČR, 2020 [cit. 2023-08-20]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Ideologie_(MSgS)
Manipulace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023 [cit. 2023-08-20]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Manipulace#cite_note-2
Co je to manipulace. In: Akademie osobního rozvoje [online]. Tábor [cit. 2023-08-20]. Dostupné z: https://apas.cz/slovnicek-pojmu/manipulace/
Manipulace. In: EVERESTA [online]. České Budějovice [cit. 2023-08-20]. Dostupné z: https://www.everesta.cz/hr-slovnik/manipulace
Covidismus
KLÍMA, Michal. Putinismus a covidismus: Co mají společného? In: Echo24.cz [online]. Praha, 2022 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://echo24.cz/a/SqgDx/putinismus-a-covidismus-co-maji-spolecneho
ŠELIGA, Vojtěch. Klaus: Covid ustupuje, covidismus nikoliv. Pandemie zbožštila vědu a její vykladače. In: CNN Prima News [online]. Praha, 2022 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://1url.cz/FuNfi
VESELÝ, Marek. Covidismus a ideologie EU jsou horší než komunismus, říká Ševčík z Trikolory. In: CNN Prima News [online]. Praha, 2021 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://1url.cz/quNfQ
ŽALOUDÍK, Jan. Hrozí covidismus jako nová ideologie viroregulace za rouškou? In: Zdravotnický deník [online]. Praha, 2020 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://www.zdravotnickydenik.cz/blog/hrozi-covidismus-jako-nova-ideologie-viroregulace-za-rouskou/
Karel Janeček: Doba covidismu byl jeden velký podvod na lidech. V USA už se vyšetřuje. In: Naše Praha [online]. Praha, 2023 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://www.nasepraha.cz/karel-janecek-doba-covidismu-byl-jeden-velky-podvod-na-lidech-v-usa-uz-se-vysetruje/
Iniciativa 21: Covid skončil, covidismus zůstal. Jak dlouho zůstanou hlavy národa v písku? In: Parlamentnílisty.cz [online]. Praha, 2023 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Iniciativa-21-Covid-skoncil-covidismus-zustal-Jak-dlouho-zustanou-hlavy-naroda-v-pisku-730607
Covidismus. In: Čeština 2.0 [online]. 2022 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://cestina20.cz/slovnik/covidismus/
Studie a další
BÍNOVÁ, Š. – HAVELKA, T. Duševní zdraví dětí a adolescentů v době pandemie covidu-19 z pohledu dětských a dorostových psychiatrů. Psychiatrie pro praxi. 2021. Dostupné z doi: https://www.psychiatriepropraxi.cz/incpdfs/psy-202103-0009_10_001.pdf
GIUNTELLA, O. – HYDE, K. – SACCARDO, S. – SADOFF, S. Lifestyle and mental health disruptions during COVID-19. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2021, roč. 118, č. 9, e2016632118. Dostupné z doi: https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2016632118
Pfizer. 5. 3. 6 Cumulative analysis of post‑authorization adverse event reports of PF-07302048 (BNT162b2) received through 28-Feb-2021. Approved on 30-Apr-2021. https://phmpt.org/wpcontent/uploads/2022/04/reissue_5. 3. 6-postmarketing‑experience.pdf#page=30
Rozdíl mezi vedlejšími účinky a nežádoucími účinky. In: Spot the difference [online]. [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://cs.spot-the-difference.info/difference-between-side-effects
Nežádoucí účinky léčiv [online]. 14. Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2021 [cit. 2023-09-04].
Nežádoucí účinky léčiv [online]. 15. Státní ústav pro kontrolu léčiv, 2022 [cit. 2023-09-04].
Reakce na vyjádření lékaře vystupujícího v pořadu Epidemie svobody vysílaného na ČT 2. In: SÚKL [online]. Praha, 2018 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://www.sukl.cz/sukl/reakce-na-vyjadreni-lekare-vystupujiciho-v-poradu-epidemie
Podezření na nežádoucí účinky po vakcínách proti covid-19. In: SÚKL [online]. Praha [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://www.sukl.cz/podezreni-na-nezadouci-ucinky-po-vakcinach-proti-covid-19
Svoboda projevu a nové formy cenzury. In: SANEP.cz [online]. Praha, 2023 [cit. 2023-07-30]. Dostupné z: http://www.sanep.cz/sid=b3lr0e4i7qe9bo30ovafol8tt5/pruzkumy/svoboda-projevu-a-nove-formy-cenzury/
Seznam dezinformačních webů v češtině. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2023 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_dezinforma%C4%8Dn%C3%ADch_web%C5%AF_v_%C4%8De%C5%A1tin%C4%9B
More Than 400 Studies on the Failure of Compulsory Covid Interventions (Lockdowns, Restrictions, Closures). In: Brownstone Institute [online]. Austin, 2021 [cit. 2023-09-04]. Dostupné z: https://brownstone.org/articles/more-than-400-studies-on-the-failure-of-compulsory-covid-interventions/
- Vedlejší účinky lze předvídat nebo určit od začátku, zatímco nežádoucí účinky jsou neočekávané.
- Na stránkách SÚKL se navíc uvádí, že podhlášenost NÚ je obecně 95 %, tedy že se hlásí pouze 5 % NÚ.
- Více na stránce https://brownstone.org/articles/more-than-400-studies-on-the-failure-of-compulsory-covid-interventions/